ěkolikrát jsem byl tázán, proč si zbytečně komplikuji život a vláčím světem tolik hudebních nástrojů: rozličná historická banja, autoharfu, kytaru, dulcimer, harmoniky, kosti, lžíce, valchu, brumle… Většinou odpovídám, že mě těší pestrá paleta jejich hlasů, že se snažím předávat i ostatním nadšení pro vše, co mám rád, pro věci v dnešním světě nezvyklé a opomíjené.
Sám nevím, pro který nástroj bych se rozhodl, pokud bych si směl vybrat jen jeden jediný. Dlouhý čas jsem prožil s banjem, avšak přicházejí chvíle, kdy jsem nadevše fascinován primitivním hlasem obyčejné brumle a cítím, že se hloubky jeho poselství nemůžu dosyta nabažit.
A podobné je to i se zvuky ostatními...

M. Ž.   


Haitská banza: Tak takhle to všechno začalo, právě máte tu čest s praotcem dnešního banja. Tykvový předchůdce banja se do Ameriky dostal společně s černými otroky z Afriky. Stalo se tak začátkem 18.století, nebo dokonce už v 17.století. Banjo se tehdy ukrývalo pod rozličnými názvy jako například banjar, banga, banza, banjoe a mělo tři nebo čtyři struny vyrobené z koňských žíní, střev nebo rostlinných vláken.
Martinův nástroj je přesnou replikou „Haitské banzy“, na kterou hráli černí otroci na ostrově Haiti. Haitská banza je jednou ze dvou nejstarších dochovalých ukázek nástroje černých otroků, které přežily od časů otrokářství až do dnešních dnů.
Vzácnou banzu dostal Martin darem od amerického muzikanta, nadšence a stavitele tykvových nástrojů Boba Thornburga a nutno dodat, že nástroj je skutečnou raritou nejen v našich podmínkách.

Martin hraje na haitskou banzu zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Haitská banza

Minstrelské banjo: Od třicátých let 19.století bylo původní tykvové tělo nástroje nahrazováno kulatou dřevěnou obručí, blánu napínal kovový přítlačný prstenec pomocí několika háčků. Takový nástroj se záhy začal šířit po celé Americe hlavně ve spojení s novou oblíbenou zábavou - minstrelským představením.
Martinovo minstrelské banjo je kopií unikátního nástroje, který přechovává Muzeum hudebních nástrojů v německém Markneukirchenu; tzv. „tack-head“ banjo má blánu z přední i zadní strany, obě jsou přichyceny pomocí několika desítek kovových cvočků. Nástroj mohl vzniknout díky pochopení a laskavosti pracovníku uvedeného muzea.

Martin hraje na minstrelské banjo zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Minstrelské banjo

Tradiční „open-back“ banjo: Nástroj, který přetrval od druhé poloviny devatenáctého století až do dnešních dnů. Koncem devatenáctého století byl rozezníván klasickými hráči pomocí prstového stylu. Nový svérázný život mu vdechli lidoví muzikanti z jihu Appalačského pohoří. Jejich nejčastějším stylem hry byl tzv. „clawhammer“ či „frailing“, který vycházel z původní starobylé techniky zvané „stroke style". Tento nástroj je dnes nejčastěji spojovaný se svéráznou „old-time music“.
Banjo na obrázku vzniklo s pomocí renomovaného stavitele Pavla Janišše ze starého „tenora“ neznámé značky. Martin jej opatřil vlastním vykládáním hlavy a hmatníku a romantickým názvem „Mountain Bell“.

Martin hraje na open-back banjo zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Tradiční „open-back“ banjo

Horalské banjo: Správný horal si dokázal vyrobit své banjo z toho, co měl právě po ruce; často dobře posloužila i stará dřevěná krabice či plechovka (dochovalo se i banjo z nočníku). Kůže ze sviště, hada či kočky a střevové struny pak daly bujarým melodiím ten správný říz.
Martinovo autentické horalské banjo bylo zhotovené dle originálních receptů dávných horalů z Kentucky, Virginie a dalších horských států s pomocí truhláře Jana Tomsy.


Martin hraje na horalské banjo zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Horalské banjo

Bluegrassové banjo: Banjo, které dnes můžete vidět hlavně v bluegrassových a country kapelách, je výsledkem dlouhodobého vývoje nástroje. Součástí tohoto banja je masivní tonering a rezonátor. Rozeznívá se nejčastěji tříprstovým stylem s použítím náprstků. O rozšíření tříprstového stylu a rovněž mimořádnou popularitu nástroje se zasloužil zejména muž jménem Earl Scruggs.
Na obrázku je banjo „Marhon“ - výsledek několikaletého banjového bádání a experimentování u nás v Country Home.

Martin hraje na bluegrassové banjo zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Bluegrassové banjo

Autoharfa: Jedná se vlastně o akordovou citeru, po jejímž původu je třeba pátrat v Německu v okolí městečka Markneukirchen. Název nástroje má „na svědomí“ obchodník Charles Zimmermann, stejně tak i jeho masové rozšíření. V první polovině dvacátého století zdomácněla autoharfa mezi lidovými muzikanty z Appalačských hor a dnes je nepostradatelnou součástí tradičního muzicírování.
Autoharfa na obrázku pochází z rukou mistra George Ortheyho z Pensylvanie, který ji pro Martina postavil na základě jeho speciálních požadavků.

Martin hraje na autoharfu zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Autoharfa

Horalský dulcimer: Zrodil se v kopcích Appalačských hor (proto je také často nazýván appalačským) z dávných vzpomínek přistěhovalců z Evropy. Za jeho nejstaršího přímého předka by se dal považovat německý „scheitholt“. Tvar dulcimeru se různil v závislosti na místě a čase. Dnes jsou nejběžnější dva typy: tzv. „teardrop“ (slza) a „hourglass“ (přesýpací hodiny, viz. obrázek).
Martin hraje na horalský dulcimer McSpadden vyrobený v Ozark Mountains v Arkansasu.




Martin hraje na horalský dulcimer zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Horalský dulcimer

Kytara: Asi před jedním stoletím se usadila kytara v hudbě horalů, v dnešní country music je nástrojem téměř nepostradatelným. Svou zásluhu na tom jistě mají i takové legendy, jakými byli Jimmie Rodgers či „Mother“ Maybelle Carter.
Martinova kytara „Gibson Original Jumbo 1934“ z historické kolekce nese punc velké hospodářské krize Ameriky třicátých let minulého století. Původně byla uvedena na trh v roce 1934 pod prostým názvem „Jumbo“. A zároveň se tak začala psát historie kytar značky Gibson s tímto velkým tělem (dnes známé nejčastěji jako „dreadnought“). V dobových propagačních materiálech stálo: „Díky velkému tělu vytváří nástroj mohutný dunivý tón tolik oblíbený mezi zpívajícími hráči pro individuální vystoupení i pro rozhlasová vysílání.“ Báječná kytara se, ironií osudu, vyráběla v omezeném množství a to pouhopouhé dva roky - v období krize museli živořící muzikanti dát přednost koupi skromného jídla před hudebním nástrojem. „Jumbo“ tehdy stálo 60 dolarů. V několika málo případech se objevila v rukou „zpívajících kovbojů“ a předbluegrassových průkopníků včetně Charlie Monroea. Kytara je ojedinělá také téměř stejnou hloubkou těla po celém obvodu nástroje. Luby a zadní deska jsou z mahagonu, horní deska z červeného smrku.

Martin hraje na kytaru zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Kytara

Harmonika: Harmonika, jak ji známe dnes, se objevuje v první polovině 19. století v Evropě. V roce 1821 si dal Němec Christian Buschmann patentovat nástroj zvaný „aura“, který měl ocelové hlásky (jazýčky) umístěné v malých kanálcích. Nemalou roli ve vývoji harmoniky sehrál i český dělník Richter. Nástroj, kterému v roce 1825 pomohl na svět, umožňoval hru oběma směry: vydechováním i vdechováním. Jeho schéma diatonického ladění se stalo základem dnešní harmoniky. Na úspěch harmoniky vsadil německý výrobce Matthias Hohner a podařilo se mu docílit světového monopolu.
Kolem poloviny 19. století byla foukací harmonika za pár centů běžně k dostání v obchodech se smíšeným zbožím po celé Americe. Své příznivce našla hlavně na Jihu, kde se jí říkalo „french harp“.
V Martinově instrumentáři převládají harmoniky Hohner „Blues Harp“.

Martin hraje na harmoniku zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Harmonika

Valcha: Valcha byla každodenní samozřejmou součástí života dávných hospodyněk. V dnešním civilizovaném světě s moderními pradlenami už ji ale vídáme hlavně v rukou muzikantů.
Martin hraje na malou valchu „Zinc King“ (známou také pod modelovým číslem 703) vyrobenou společností „National Washboard Co.“ v U.S.A. ve dvacátých letech dvacátého století. „Stradivárky mezi valchami“, říká právě o tomto modelu jedna z nejvýraznějších osobností dnešní old-time music David Holt. Právě David nejvíc ovlivnil Martinův styl hry a po jeho vzoru je také Martinova valcha opatřena originálním plecháčkem z dávných časů. Podobné doplňky barevně zpestřují rytmus vyťukávaný nejčastěji pomocí náprstků.

Martin hraje na valchu zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Valcha

Pila: „Po většinu mého života patřila pila k věcem každodenní potřeby, ne však jako hudební nástroj. Do své hudební kolekce jsem ji zařadil až začátkem roku 2008 okouzlen hrou mistra Charlie Blacklocka (zesnulého na jaře stejného roku). V létě jsem pak byl v Pensylvánii zasvěcen do tajů hry báječným chlapíkem jménem Ivan Stiles. A hned jsem pilu použil ve své nové nahrávce.
Pila se rozeznívá nejčastěji smyčcem nebo ,kladívkem‘.
Moje hudební pila byla vyrobena ve Švédsku firmou Sandvik.“

Martin hraje na pilu zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Pila

Hudební luk: Nejstarší strunný nástroj a jeden z nejstarších nástrojů vůbec. První osadníci z kopců Appalačských hor převzali myšlenku hry na luk zřejmě od Indiánů. Jiné vyprávění připisuje zásluhu na rozšíření hudebního luku černým otrokům. V každém případě se tento nástroj začlenil do angloamerické kultury právě na americké pevnině.
Martinův luk vyrobil John Huron z Tennessee ze sassafrasového dřeva.

Martin hraje na luk zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Hudební luk

Brumle: Kovovou podobu brumle znali už staří Římané. Je to malý nenáročný nástroj - pohodlně se vešel do kapsy prvních osadníků, kteří se plavili na plachetnicích z Evropy do Ameriky. Zvuk brumle je dnes často používán jako zvuková kulisa kreslených filmů.
Vzácné brumle na obrázku jsou součástí Martinova instrumentáře a byly vyrobeny většinou ve starobylé Anglii.

Martin hraje na brumli zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Brumle

Bodhrán: nebo také irský buben z Martinova instrumentáře nese značku Malachy Kearns a je samozřejmě vyroben v Irsku.

Martin hraje na bodhrán zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Bodhran

Kosti, lžíce, mrštnej janek či mezek, "whimmy diddle", papírový pytlík …
I takové nástroje znovu ožívají v rukou Martina Žáka. Jsou vzpomínkou na dávné lidové hráče a předtelevizní časy, kdy se lidé museli sami postarat o svou vlastní zábavu.

Mrštnej janek (což je Martinovo svérázné české pojmenování pro autentický rytmický hudební nástroj nazývaný v Appalačských horách nejčastěji „limberjack“) má v Americe své místo už od koloniálních časů. Na hudebních cestách Martina nejčastěji doprovází mrštnej janek od Keith Younga, výrobce dulcimerů z Virginie. Je ručně vyřezávaný z amerického ořechu - nepoužité kousky z výroby dulcimerů - takže má přirozeně tu nefalšovanou dřevní muziku v kostech)

Rytmické kosti patří k nejstarším hudebním nástrojům světa. Svou zlatou éru prožívaly v Americe ve druhé polovině devatenáctého století, kdy byly součástí tzv. minstrelských představení. Martin používá kosti z rozličných materiálů (zvířecí žebra, dřevo, kámen…) a různých tvarů. Na běžném představení ho můžete vidět hlavně s kostmi „Percy Danforth Minstrel Style Bones“ vyrobenými ze starého trámu z dubu zimního. Zajímavostí je, že trám pochází ze stoleté stodoly, která byla zbourána v Michiganu, aby uvolnila místo pokroku. Druhý pár kostí, které užívá během představení, vyhrával na tancovačkách už před nějakými 120 lety. Aspoň to tak říkal chlapík, od kterého Martin tyto kosti získal. Hráči na kosti jsou dnes vzácností. Mezi Martinovi hrdiny patří legendární Percy Danforth, ale třeba i Aaron Plunkett. Báječným zdrojem inspirace je „svět kostí“, do kterého Martina zavedl Scott Miller z Missouri.

Martin hraje na kosti zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Kosti, lžíce, mrštnej janek…

A také stylová vlaková píšťala,
kterou ve Staré almaře obsluhuje nejčastěji náš Kubík.

Martin hraje na vlakovou píšťalu zdezvuková ukázka


Zvětšit obrázek / Vlaková píšťala


Nabízíme originální pořady s tradiční country hudbou a dobovými nástroji vhodné pro kluby, školy, dětské tábory a podobně, dále vystoupení na koncertech a festivalech, hudební produkci v muzeích či skanzenech, hudební lekce a semináře.
Podrobnější informace včetně video ukázek naleznete zde. Koncerty pro školy zde.

sirka 560px

Poutníče, právě se nacházíš na stránkách www.martinzak.cz
věnovaných old-time i new-time country písním a příběhům Martina Žáka.

Co se děje | O Martinovi | Martinova Stará almara | Martinovi hrdinové | Nástroje | Písničky | Video
Nabídka pořadů | Koncerty pro školy | Co bude | CD | DVD | Publikace | Co bylo | Ohlasy | Kontakt

Martin Žák děkuje všem, kteří mu ukázali cestu; jsou to zejména
Mike Seeger, Pete Seeger, David Holt, Wayne Erbsen, Laura Boosinger, Janette and Joe Carter, Will Keys, John Hartford, Michael J. Miles a další old-time hrdinové včetně těch, jejichž jména už odvál čas.
Ale také Merle Haggard, Gordon Lightfoot, Johnny Cash, Kris Kristofferson, John Denver…
© 2017 Martin Žák